Nemůžete ho zastavit ani zpomalit, musíte ho nechat pouze plynout.

Je to už nějaký ten rok co jsme značku d-sign přivedli na svět. Neradi bychom ale budili dojem, že jsme nějací dinosauři :). To rozhodně NE! Stále se ve věku 40+ cítíme mladí a plní nápadů. Jen jsme chtěli nějak, pokud možno vtipně, shrnout náš dosavadní profesní život.

A protože zkušenosti a zážitky přibývají s odžitými roky, zde jsou ty naše. Jak to tedy všechno začalo...

Byl rok 1999. Mobilní technologie +/- 0, internet v plenkách. Připojovali jsme se přes pevné telefonní vytáčení rychlostí asi půl megabitu, jestli ještě někdo víte, o co šlo...vrr..tatata..tata..ta..ta. My trčeli v zaměstnání snili o nezaměstnání, doma pracovali po večerech a připravovali si na to půdu. Přelomový rok 2000. Bude ten konec světa nebo ne? Má to cenu vlastně rozjíždět? Uvidíme. Prošlo nám to, myslím jako lidstvu, tak se na to můžeme vrhnout.

2001=start, konečně nezaměstnaní, rychle na živnostňák a už je papír doma. Další cesta samozřejmě do copy centra, máme vlastní RAZÍTKA!!! Co dál? Honem spustit webovky, ať to frčí. Ty už jsme si předem nadesignovali a hrdě dokázali sami „naprogramovat“ v Microsoft FrontPage, díky Bille! Přeci jenom, něco jsme se v těch školách a zaměstnáních přiučili. Prioritou byl (a je) pro nás design, takže doména byla taky jasná. Google už, světe div se, v té době fungoval – ještě s tím pěkným patkovým logem. Takže klik na NIC.CZ ... www.design.cz ... ááá ŠOK ... doména je obsazená. I když to byly pioneerské doby, tyto lukrativní domény už volné nebyly. Ota Klempa to pěkně vystihl ve scénáři k filmu Czech Made Man, kdybyste se chtěli pobavit.

Stejně ten design.cz byl moc prvoplánový, řekli jsme si. Chtělo by to víc tajemství, tak jsme si to načrtli na kus papíru a dumali. To „e“ vypadá jako přeškrtnuté ... a co kdyby se úplně vynechalo ... nebo tam z něj zbylo jen to přeškrtnutí ... pomlčka ... ono to foneticky vyzní podobně. A tak bylo rozhodnuto www.d-sign.cz

V online světě byl každý objevitel a všechno bylo v počátcích. O práci nebyla nouze, konkurence přibližně žádná. Co se týče úrovně designu, žádná sláva, takže od začátku byla naše mise jasná. Zlepšit vizuální podoby prezentací klientů a povýšit hodnotu jejich značky tzn. lepší image + web prezentace = více prodejů = větší zisk. Jednoduchá rovnice, která platí od nepaměti a samozřejmě i dnes. Takže nejvíce prvních zakázek byla trojkombinace logo / vizitka / web. S tím jsme si nějakou dobu vystačili, ale pak ti klienti neposední chtěli stále více. Požadovali katalogy, brožury, letáky, potisknout kde co a my jsme se snažili jim to všechno plnit.

Tak jsme se dostali ke spolupráci s mnoha tiskárnami, firmami na reklamní předměty a řezanou grafiku, které toto všechno umí udělat. Protože jedním za našich pravidel, kterého se držíme dodnes, je: „aby každý dělal to, co umí nejlépe“. Velkou výhodou je, že dnes víme kam „šáhnout“ a nezadáváme zakázky naslepo neprověřeným firmám. V dnešní době je dost realizací tlačeno na nízkou cenu. Ne vždy je to dobrá volba, obzvlášť u tisku. U našich dodavatelů preferujeme a hlídáme poměr kvalita/cena.

A co weby? To je kapitola sama pro sebe, takže si zaslouží vlastní, delší odstavec. Na začátku našeho „podnikání“ mě nejvíc bavily animace. Stále jsem u toho seděl a něco rozpohybovával, až se to přetransformovalo ve weby. A dělal jsem to samozřejmě ve Flashi. To, kdo tenkrát uměl, byl borec. 70% stránek nebo alespoň součástí webů bylo v té době ve Flashi. Všichni to chtěli mít, to bylo pořád. Udělejte nám to efektní intro, animované menu, pohyblivé obrázky... No, co nám zbývalo. A tak se to všechno hýbalo a blikalo, až se mi z toho někdy točila hlava. Naštěstí se toho časem lidi nabažili a tak nějak plynule to odeznělo. Poté nastala snová doba – časy Dreamweaveru. Šikovný a intuitivní prográmek, ve kterém si člověk dokázal udělat stránky i bez znalostí HTML. S tím jsme si taky nějakou dobu vystačili, ale pak to přišlo. Mobily, pak tablety a s nimi nové technologie a počátky responzivních webů a bylo vymalováno. A tam už to programování bylo nad naše kapacity. Protože, jak je vědecky dokázáno, být zároveň dobrým designérem a programátorem, se prakticky vylučuje. S nějakými kódéry a programátory už jsme se znali, tak to hodíme na ně, řekli jsme si. Byli rádi za práci a byli ve svém živlu. A my zase zpět ve svém. Vrátili jsme se k podstatě – k designu. Momentálně je Flash v předsmrtelné křeči (RIP). Trochu jsem to oplakal, ale zároveň se rychle přeorientoval na HTML5 animace a After Effects. A webové stránky dnes? To je úplně jiná liga. Všechno analyzované, optimalizované, administrovatelné, praktické, přehledné. Posunulo se to rapidně vpřed ku prospěchu uživatele. I my jsme nezaháleli a spojili se s dalšími specialisty, SEO analytiky, internetovými marketéry, copywritery, překladateli. Abychom mohli dál nabízet to nejlepší. I když se layout webů zformoval do určité „šablonovitosti“, stále se snažíme, aby v našich projektech byl určitý designový přesah.

Ještě vlastně fotografie. Ta se k našim službám přifařila nějak samospádem, když Bára dostudovala fotku na ITF SLU. Ale to je spíš její doména, tak to asi necháme na samostatný blog. ZDE JE.

A je tu také jedna work-love-story. Naše nadšení pro design bylo tak velké a čas trávený spolu tak dlouhý, že se z partnerů časem stali manželé. A z manželů pak rodiče. A aby nám ta práce šla pěkně od ruky, tak tři šikovné děti, které jsou nadané také na hudbu, nám k tomu vyhrávají na nástroje a někdy na nervy.

A jak to všechno stíháme? Občas těžko, ale držíme se hesla: „Nejde to? Půjde to!“

Těšíme se na nové výzvy a spolupráce
Bára Kuklíková a Radek Balkovský

(tento článek nebyl testován na copywriterovi)